Blog věnovaný (nejen) českému a světovému undergroundu...

2.díl - 2. část

27. ledna 2011 v 8:19 | Pixie |  Příběh obyčejné existence
Dneska jsem se trochu překonal :-D Ale bohužel jsem to utnul v takovou blbou chvíli, skončila mi totiž noční a já jdu spát ;-) poslední část druhého dílu tu bude co nevidět...

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Přicházíme k Jamieho domu. Už z venku slyšíme hlasitou hudbu. Gaz zvoní na zvonek, otevírá nám Lina.
"Jéé, ahoj Gazi, ahoj Dane!" usmívá se na nás Lina. Jamie si vybral dobře, je to vážně skvělá holka. "Pojďte dál, už jsou tu skoro všichni."
"Už je tu i - ?" "Ano, Laura s Michaelem tu jsou taky.", odpoví mi Lina, anyž bych to musel doříct. Stále se usmívá a mrkne na mě.
"Ale jak - ?"
"Jamie mi to všechno řekl," zase mi odpoví Lina ještě před dokončením mé otázky.
Teď už se ale tváří trochu provinile a vypadá tak trochu v rozpacích. Kývnu na ní, jako že mi to nevadí a pokusím se o falešný úsměv. Gaz se uchechtne, ale potom se zatváří vážně, když se na něj podívám.
Pokračujeme až do obýváku, odkud se dere zdroj hlasité hudby. Je tu plno lidí, některé ani neznám. Všichni si povídají, smějou se a popíjejí pivo nebo nějaké nealko. Lina nás nechává stát ve dveřích obýváku a jde hledat Jamieho, který je zrovna asi v kuchyni.
Na jednom s gaučů sedí i Laura s Michaelem. Laura si mě hned všimne a rychle vstane. Doběhne k nám a hned mě objímá.
"Ahoj Dane! Ráda tě vidím! Ahoj Gazi!" otočí se na Gaze a ten jí pozdrav opětuje.
"Jdeš rovnou z práce? Nejsi utahanej?" pokračuje Laura.
Než stihnu něco říct, Gaz do mě šťouchne. "Hele, támhle je Tony! Toho jsem neviděl už od základky!" a míří si to rovnou k němu. Já žádnýho Tonyho neznám, ale jsem rád, že nás nechal s Laurou o samotě. Možná i to byl jeho úmysl, Gaz je chytrej kluk.
"Jo, jdu rovnou z práce, ale to je v pohodě," odpovím na Lauřinu otázku. "Taky tě moc rád vidím Lauro, jak to jde s Michaelem?"
"Jó, je to fajn", usměje se Laura, ale pak sklopí oči a chvilku přemýšlí. "Ale poslední dobou je takovej- "
"Nazdar MANZY!", ironicky mě pozdraví Michael s důrazem na mojí přezdívku. "Manzy...To je podle toho hippíka Manzareka z těch Doors, co? Fakt si mu docela podobnej. Módou si se zasekl v 60tých letech. I ty vlasy..."
"Michaele, nech toho," zamračí se na něj Laura.
Ale já nechci, aby se mě zastávala. Chci, aby taky viděla, že se umim vzepřít. Musim rychle něco říct.
"Nezajímají mě takový povrchnosti jako móda. Nosím to, co je mi pohodlný. A dlouhý vlasy mám páč mám rád rockovou hudbu a to k tomu patří. Nepotřebuju bejt další z miliónů jelit, jako seš ty."
To jsem asi trochu přehnal, Michael nějak rudne. Ale já se pořád tvářim sebejistě.
"To jako, že já jsem jelito?! Zklidni se ty blbečku nebo - !", pomalu už křičí Michael, ale vloží se do toho Jamie, který na mě volá už ode dveří do kuchyně.
"Manzy! Manzy! Jsem tak rád, že jsi přišel", usmívá se Jamie, tak jak je mu to podobné vždycky, a podává mi ruku na pozdrav. Mezitím Laura odvekla supícího Michaela dál od nás a šli si zase sednout na gauč.
"Možná tě taky vidim naposledy v životě, chci se s tebou rozloučit", povídám Jamiemu.
Jamie je vysoký hubený kluk se světlými vlasy po ramena. Pořád se usmívá stejně jako jeho holka Lina. Jamieho znám pár let, seznámil nás Gaz, chodili spolu do školy.
"Doufám, že občas přijedeš domů za starejma kámošema."
"Neboj Manzy. Dokud se tu budu mít za kým vracet..."
Najednou Jamie zvážní. "Bude to možná těžký. Těžší, než jsem si myslel."
"Proč?"
"Víš, Lina je těhotná. Budeme mít spolu dítě", říká Jamie, ale netváří se moc šťastně.
"Ale, ale to je přece úžasný, ne? Sakra chlape gratuluju! Ty..ty z toho nemáš radost?", podívám se tázavě na Jamieho.
"Mám, mám. Když mi to Lina řekla, skákal jsem radostí...Vole, budu fotr, je to fakt síla. Ale pak jsem přemejšlel, víš. Že zrovna teď, když jdeme do tý Austrálie. Práci tam sice máme, ale musíme si zařídit byt - teď už i pro děcko. A něco si našetřit a -"
"To zvládnete Jamie", skočim mu do řeči. "a kdyby něco, my vám s Gazem určitě pomůžeme. Ve všem," poplácám ho po rameni a usměju se na něj.
"Dí - díky. Jste skvělí kámoši", říká Jamie a vypadá dojatě.
Chvilka ticha.
"Tak kde tady máš pivo, vole? Mám fakt žízeň", ukončuji tuhle dojemnou chvilku.
"Jo jasný. Pojď se mnou," říká Jamie a bere mě do kuchyně. Cestou vidím Gaze, jak utrápeně sedí na jednom s křesel a nějaká holka se ho na něco vlezle vyptává. Jenom se mu zasměju a nechám ho v tý nepříjemný situaci. (Pro Gaze to nepříjemná situace je, on se holkám většinou vyhejbá.)
Jamie vyndavá z lednice dvě piva a jedno mi podává.
"Co to tam na tebe ten degeš rozjížděl?", ptá se mě a otevírá mi pivo.
"Nevim, je to trotl. Žárlí na mě, když si s Laurou povídám."
"S Laurou ti držim palce. Určitě ti to jednou vyjde," povzbuzuje me Jamie.
"Jo, taky doufám. Ale to se nejdřív musí rozejít s tim debilem."
V tom se Jamie zatváří vážně, skoro až v křeči a dívá se za mě. Rychle se otočim a vidim přesně to, co jsem vidět nechtěl.
"Takže debil jo? Ty sráči...!!!", křičí Michael.
Než stihnu cokoliv říct, přistává mi jeho mohutná pracka na obličeji. A druhá rána. Ležím na zemi a kolem mě jsou střepy a pěna z rozbitýho piva. Sedá si na mě a připravuje se mě znova uděřit, ale Jamie s Gazem ho rychle chytají každý za jednu ruku.
"NECH HO!", křičí oba jeden přes druhýho.
Strhávají ho ze mě a já se rychle zvedám na nohy. Z nosu mi teče krev a cejtím mokro v zadu na kalhotech a na celých zádech, jak jsem ležel v tom rozbitým pivě.
Do kuchyně se přiřítí Laura a dívá se na mě a Michaela a na ten bordel na zemi. Teď už vlastně přiběhli do kuchyně všichni, podívat se, co to bylo za ránu.
"MICHAELE, to už si trochu přehnal, ne!?" křičí Laura a celá rudne. "Proč si ho praštil?!"
"Řekl, že jsem debil!", křičí Michael. Né tak hlasitě jako Laura ani jako před tím na mě. Asi se Laury bojí.
"A kolik si toho o něm řekl ty, prosim tě. Vždyť mu nadáváš pořád!!A víš ty co? Možná seš debil!!"
Z nosu mi pořád teče krev, ale ani to nevnímám a sleduju jejich hádku.
"To byla poslední kapka Michaele. Je konec! Nepotřebuju bejt s takovým agresorem, jako seš ty!!" říká Laura vážně a pořád je celá rudá. Ještě rudější než rudá. Je červená jako rajče a pořád se upřeně dívá na Michaela, který vypadá, že neví, co by na to řekl. Ten se na mě otočí a povídá: "Spolu jsme ještě neskončili, ty trapnej hippíku!" podívá se na všechny kolem sebe, pak na Lauru a odchází z kuchyně pryč.
Všichni přítomní stojí nehnutě a bezhlasně. Je slyšet jen rána dveří, jak s nimi Michael prásknul.
Laura se rozpláče a utíká z kuchyně ven. Teď už všichni koukají jen na mě. Lina mi podává kapesník. V tom si uvědomim, že mi vlastně teče ta krev z nosu.
"Díky. Moc mě mrzí, že jsem vám pokazil rozlučkovej mejdan. Jdu za ní," a utíkám z kuchyně za Laurou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 o´sharková o´sharková | Web | 27. ledna 2011 v 15:52 | Reagovat

Jů tak Dan je hipík :) a Laura nechala Michaela a Lina je těhotná s Jamiem? Viď že napíšeš až budou mít malý?

A ty máš noční? to by mě kleplo.

2 Pixie Pixie | 28. ledna 2011 v 19:40 | Reagovat

No hipík jak se to veme. V dnešní době už hipíci nejsou..ale Dna žije trochu životem jim podobným ;-) O Jamiem a Lině teď delší dobu nic vědět nebudeme. Velkej zvrat bude ve třetím díle a potom se to bude ubírat docela jiným směrem, než se doposud zdálo. Tak snad vás to bude bavit ;-) Jsem rád, že to aspo%n někdo čte :-D

Jinak jo, mám i noční, ale ty jsou právě nejlepší :-)

3 habala habala | 12. února 2011 v 17:24 | Reagovat

To začíná bejt napínavý. Na zvrat ve třetím díle jsem zvědavá a na malý těch dvou taky. :-)

4 Habala Habala | Web | 28. února 2011 v 19:29 | Reagovat

Kdy už bude ten zvrat? :-D

5 Pixie Pixie | 1. března 2011 v 0:10 | Reagovat

Stydím se. Není moc času, ale brzo sem něco hodím, když už jsem to slíbil...Přece nemůžu zklamat věrné čtenáře :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama